:::: MENU ::::
Posts tagged with: Hyper-V

DISM příkaz na povolení hyper-V

Pokud už musíte použít DISM tool na povolení Hyper-V role ve Windows Server, tak dejte pozor na to, že název funkce je case-sensitive! Dnes jsem zažil opět další z tisíce připomínek, že přes DISM to prostě nejde… Jde, ale musí se to pořádně napsat  Winking smile

Když si vylistujete všechny features pomocí:

tak uvidíte, že Hyper-V role je schovaná pod Microsoft-Hyper-V názvem.

K povolení tedy musíte dodržet velká a malá písmena, tedy:

Radši to ale přes DISM vůbec nedělejte a použite místo toho PowerShell…



jeden ze scénářů existence adresáře clusterstorage.000

Dnes jsem řešil takový zajímavý problém, který hezky demonstruje to, jak je důležité nehrát si s produkčním prostředím.

Prostředí je velice jednoduché: dva Hyper-V servery v clusteru s iSCSI storagem. Konfigurace OS, sítí, Hyper-V atd. naprosto v pořádku a cluster prošel při formování bez ztráty kytičky. Za to musím zákazníka pochválit a ocenit ho dle Červeného trpaslíka hodnocením pět a půl pračky whirlpool.

Bohužel problém nastal ve chvíli, kdy si jeden z kolegů chtěl pohrát s clusterem a připojit si k němu další iSCSI pole. Protože mu to ale pořádně nešlo, tak si začal lehce hrát s kdečím. Finálem byla nemožnost zapnutí několika produkčních VMs z konkrétního CSV disku. Po bližším prozkoumání jsem našel na jednom z nodů adresář ClusterStorage.000, který seděl hned vedle správného ClusterStorage, a obsahoval data nespustitelných VM. Tento adresář (.000) vzniká typicky v případech, kdy cluster node nedokáže úplně jasně určit cestu, kterou se má připojit k datům.

image

 

Jak postupovat? Nejjednodušší způsob (než se začnete vrtat v clusterlogu) je spustit starý dobrý Cluster Validation test na tomto “vadném” CSVčku. V mém případě bylo výstupem následující.

image

A když jsem se pak mrknul na seriáky a signatury, tak byla opravdu vidět duplicita,

image

což jasně s pomocí tohoto screenshotu ukazuje na špatně nastavené (čtěte nenastavené) MPIO.

Jasně, není to nic moc převratného, ale myslím si, že je zajímavé vidět, jak na takto simple věc reaguje WFC.




microsoft hyper-v best practices přednáška v praze

LogoUž příští týden se konečně se svou šňůrou na témat MS Hyper-V Best Practices dostanu do Prahy. Tato přednáška má za cíl ukázat nejvhodnější možnosti konfigurace virtualizační platformy Microsoft Hyper-V. Na několika praktických příkladech si vysvětlíme, jak nakonfigurovat Hyper-V v oblasti hostitelů, virtuálních strojů, sítí, úložiště, vysoké dostupnosti a disaster recovery tak, aby byla zajištěna stoprocentní podpora, bezpečnost a výkon. Celá přednáška čerpá ze mých zkušeností z velkého množství projektů implementace a podpory Microsoft Hyper-V.

Pokud jste se ještě nezaregistrovali, tak mrkněte na stránky WUGu.

Těším se na vás!


windows cannot find the microsoft software license terms

Tak na tuhle chybovku můžete narazit v mnoha případech, teď se jedná ale o situaci, kdy instalujete OS do virtuálky.

os-install-error-ram-less-than-768mb

První co by vás asi napadlo je, že máte poškozené médium nebo ISO soubor. Problém je ale jinde a to v množství operační paměti (v tomto případě tedy virtuální). Pro instalaci Windows Server 2012 R2 obecně platí, že je potřeba 512MB RAM. Moje VM ale měla 512MB RAM a stejně setup hlásil tuto chybovku. Ono to totiž není tak jednoduché. Když instalujete OS do VM, tak jsou nároky o něco vyšší. Když si přečtete oficiální dokumentaci zde, tak se všimněte důležitého textu v rámečku:

os-install-virtual-memory-issue

V 99% procentech případů jsem prostě zvýšil virtuální RAM na 768MB a instalace prošla bez problémů – viz tedy řešení zmíněné v prvním bullet pointu (ano píše se tam 800MB, ale z praxe mi stačilo 768MB :)).

Teď si možná říkáte – “Proč bych instaloval WS2012R2 jen s 512MB nebo s 768MB RAM? Vždyť pod 1,5GB RAM se to chová pekelně pomale.”. Ano při statické paměti tohle v mnoha případech dává smysl, ale berte v potaz Dynamic Memory na VM. Tam se typicky každý snaží do hodnoty Startup Memory nacpat čislo, které stačí pro boot OS (to se typicky odvíjí od paměti pro instalaci).

hyper-v-2012-r2-dynamic-memory

Tam tedy pozor na to, že ani tam nedávejte 512MB (narovinu – on ten WS2012R2 s 512MB nabootuje :)), ale aspoň 768MB. Tím pádem to tam v klidu nainstalujete a pak už si přes Integration Service – Dynamic Memory sáhne pro více paměti až bude VM potřebovat. Mimochodem, do Minimum RAM klidně můžete dát i méně než 512 MB 🙂

Aby to bylo kompletní, tak musím ještě dodat, že pokud vytváříte VM ze šablony (takže po startu tam projíždí jen sysprep), tak to v klidu najede i s 512MB samozřejmě.


hyper-v ve vm běžící na hyper-v

Dobře, dobře, dobře – poněkud pochybný název postu, ale výstižněji se mi to už napsat nepovedlo 🙂

Každopádně nebudu zde psát nic moc nového. Stav jaký je teď už trvá nějakou tu dobu. Bohužel se mi poslední dobou nakupilo mnoho otázek ohledně tohoto tématu.

Jde tedy provozovat Hyper-V ve virtuálním stroji, který běží na Hyper-V? Jednoduchá odpověď je NE. Oficiálně i plnohodnotně technicky NE. Celá situace se v angličtině popisuje jako “Nested Virtualization”

Přečtěte si více!



Storage QoS v Hyper-V 2012 R2

Windows Server 2012 R2 uvedený v loňském roce přinesl mnoho novinek. Velké množství bylo cíleno především na potřeby virtualizace serverů. Vyberme dnes jednu z mnoha, která ale může mít zásadní vliv na alokaci zdrojů a může být řešením mnoha výkonnostních otázek. Jedná se o Storage Quality of Service (QoS), tedy zajištění a řízení výkonu virtuálního disku v Hyper-V.

Komponenty

Na Hyper-V 2012 R2 lze provozovat obrovské množství operačních systémů. Je potřeba je ale rozdělit do dvou skupin – na podporované (nativní) OS a ostatní (legacy). Nativní OS (tedy plně podporovaný, funkcionálně i výkonově testovaný) je systém, který díky přítomnosti integračních služeb provádí optimalizované, efektivní a „chytré“ I/O operace skrze virtuální datovou sběrnici (VMBus). Na jednom konci této sběrnice, uvnitř virtuálního systému (tzv. child partition), běží služba Virtualization Service Client (VSC) a na konci druhém, uvnitř fyzického operačního systému, běží služba Virtualization Service Provider (VSP). Samotná sběrnice je komponenta, která běží čistě v paměti, a proto může zajistit vysoký výkon.

clip_image001

Každý virtuální systém (VM) má svou vlastní sadu komponent VSC-VMBUS-VSB. Ve skutečnosti pak ještě každá VM má 4 různé VSC a VSP – síť, úložiště, video a zařízení na dalších rozhraních. My se teď více zaměříme na úložiště. VSC úložiště reprezentuje ovladač storvsc.sys a VPS storvsp.sys. Tahle informace se hodí, když například řešíte příčiny BSoD (Blue Screen of Death) J. Zároveň jsou tyto dva ovladače klíčové pro veškeré diskové I/O operace a tedy i pro QoS.

Storage QoS má dvě možnosti konfigurace, kromě samotného povolení funkcionality. Obě se nastavují v pokročilé konfiguraci každého virtuálního disku.

clip_image003

Minimum IOPS

První možností je nastavení hodnoty tzv. Mimimum IOPS, tedy jakési rezervace výkonu pro daný virtuální disk. Nejedná se o hodnotu, která by reálně „ořezávala“ výkon ostatních disků pro zajištění výkonu toho konkrétního, ale o jakousi minimální hranici výkonu, kterou je nutné zajistit.

clip_image004clip_image005

Co se tedy stane, když nastavíme hodnotu větší než je fyzický diskový subsystém schopen poskytnout? Hyper-V kontinuálně sleduje vyžadované množství IOPS uvnitř VM a také množství IOPS, které má systém ještě volné pro jiné VM. Pokud tento poměr klesá, tak je pomocí Storage IO balanceru realokován výkon. Pokud se již systém dostane do stavu, kdy nemůže zajistit požadovaný výkon, vygeneruje WMI (Windows Management Instrumentation) Event. Tuto událost lze sledovat buď obečejnou WMI Notification Query (např. dotazem přes PowerShell, nebo WMI Testerem) nebo nástrojem pro dohled – System Center 2012 R2 Operations Manager. Okamžitě jsme tedy informováni o nedostatku výkonu a můžeme ihned reagovat (přerozdělením výkonu, přesunutím disku na rychlejší diskové pole, přidáním fyzických disků do diskového pole).

clip_image007

Maximum IOPS

Druhou možností konfigurace je limitace maximální diskového výkonu (IOPS). Celý proces je v tomto případě plně v režii StorVSP.sys a omezování výkonu je tedy prováděno na úrovni fyzického OS. Stejně jako u Minimum IOPS lze zde nastavit hodnotu 0 pro neomezený výkon (na Hyper-V 2012 R2 tedy až 2mio IOPS).

clip_image009

Obrázek výše ukazuje neomezenou konfiguraci Maximum IOPS. Vzhledem k rychlosti fyzického disku jsme tedy na cca 50tis. IOPS.

clip_image011

Obrázek výše ukazuje konfiguraci Maximum IOPS omezenou na 2000 IOPS. Rekonfiguraci je možné provádět za běhu VM a limitace výkonu je provedena okamžitě.

Maximum IOPS je tedy skvělou možností, jak plnohodnotně řídit přidělený výkon a minimalizovat možnost omezení výkonu jiných služeb. Je ovšem také velmi důležitou funkcí v případě Hyper-V clusteru. V případě běhu dvou VM na stejném nodu clusteru s disky na stejném cluster disku (CSV, sdíleném všemi nody clusteru) bude plně fungovat Minimum IOPS a Hyper-V je schopno realokovat výkon. V případě přesunu jedné z VM na jiný node clusteru ale Hyper-V nemůže sledovat zajištění výkonu disku, protože se jedná o informaci udržovanou vždy pouze v rámci jednoho serveru. Aby tedy druhá VM příliš nezatěžovala sdílený cluster disk (CSV) je klíčové použít právě limitaci Maximum IOPS.

V operačním systému Windows totiž neexistuje žádná funkce Storage QoS na úrovni CSV, celého clusteru či fyzického disku. Lze případně použít funkce dostupné na vašem externím diskovém poli, nebo produkty třetích stran. Hyper-V Storage QoS je tedy skvělým pomocníkem.


Stránky:123