:::: MENU ::::

jeden ze scénářů existence adresáře clusterstorage.000

Dnes jsem řešil takový zajímavý problém, který hezky demonstruje to, jak je důležité nehrát si s produkčním prostředím.

Prostředí je velice jednoduché: dva Hyper-V servery v clusteru s iSCSI storagem. Konfigurace OS, sítí, Hyper-V atd. naprosto v pořádku a cluster prošel při formování bez ztráty kytičky. Za to musím zákazníka pochválit a ocenit ho dle Červeného trpaslíka hodnocením pět a půl pračky whirlpool.

Bohužel problém nastal ve chvíli, kdy si jeden z kolegů chtěl pohrát s clusterem a připojit si k němu další iSCSI pole. Protože mu to ale pořádně nešlo, tak si začal lehce hrát s kdečím. Finálem byla nemožnost zapnutí několika produkčních VMs z konkrétního CSV disku. Po bližším prozkoumání jsem našel na jednom z nodů adresář ClusterStorage.000, který seděl hned vedle správného ClusterStorage, a obsahoval data nespustitelných VM. Tento adresář (.000) vzniká typicky v případech, kdy cluster node nedokáže úplně jasně určit cestu, kterou se má připojit k datům.

image

 

Jak postupovat? Nejjednodušší způsob (než se začnete vrtat v clusterlogu) je spustit starý dobrý Cluster Validation test na tomto “vadném” CSVčku. V mém případě bylo výstupem následující.

image

A když jsem se pak mrknul na seriáky a signatury, tak byla opravdu vidět duplicita,

image

což jasně s pomocí tohoto screenshotu ukazuje na špatně nastavené (čtěte nenastavené) MPIO.

Jasně, není to nic moc převratného, ale myslím si, že je zajímavé vidět, jak na takto simple věc reaguje WFC.




microsoft ignite session catalog

imageJestli se chystáte, nebo se rozmýšlíte, zda jet na Microsoft Ignite (4. – 8.5.2015) do USA, tak omrkněte session katalog. Obsah vypadá moc zajímavě a samozřejmě je plný blížících se Windows a Windows Server. Najdete ho zde


microsoft hyper-v best practices přednáška v praze

LogoUž příští týden se konečně se svou šňůrou na témat MS Hyper-V Best Practices dostanu do Prahy. Tato přednáška má za cíl ukázat nejvhodnější možnosti konfigurace virtualizační platformy Microsoft Hyper-V. Na několika praktických příkladech si vysvětlíme, jak nakonfigurovat Hyper-V v oblasti hostitelů, virtuálních strojů, sítí, úložiště, vysoké dostupnosti a disaster recovery tak, aby byla zajištěna stoprocentní podpora, bezpečnost a výkon. Celá přednáška čerpá ze mých zkušeností z velkého množství projektů implementace a podpory Microsoft Hyper-V.

Pokud jste se ještě nezaregistrovali, tak mrkněte na stránky WUGu.

Těším se na vás!


SHOW IT SK 2015

imageChtěl bych zpětně ještě jednou moc poděkovat všem, kteří přišli na moje přednášky na konferenci ShowIT 2015, která se uskutečnila tento týden v Bratislavě. Těším se na setkání s Vámi na příštím ročníku!


posh skript v orchestratoru hlásí “Exception setting „ForegroundColor“”

Cela chybová hláška zní takto:

Exception setting „ForegroundColor“: „Cannot convert null to type „System.ConsoleColor“ due to invalid enumeration values. Specify one of the following enumeration values and try again. The possible enumeration values are „Black, DarkBlue, DarkGreen, DarkCyan, DarkRed, DarkMagenta, DarkYellow, Gray, DarkGray, Blue, Green, Cyan, Red, Magenta, Yellow, White“.“

V Runbook Testeru to vypadá takhle:

image

V celém PowerShell skriptu zdůrazňuji nemám žádný cmdlet, který používá parametr ForegroundColor.

Po dvou hodinách troubleshootingu celého skriptu (upozorňuju, že má cca 3500 řádek, takže to chvíli trvalo) jsem už přistoupil k postupnému odmazávání nepotřebného balastu.

Najednou koukám, že mám ve skriptu zapomenutý cmdlet Clear-Host, který je tam “na nic”, ale protože skript vždy nejdřív testuju v klasickém PowerShell endžínu, tak jsem si tím čistil obrazovku.

Clear-Host

Ano, toto byl ten problém. Orchestrator se s Clear-Host nedokáže vypořádat. Takže jsem ho vyhodil a už to jede!

image

Magické! 🙂


jak zkopírovat obsah jednoho runbook do jiného

Vlastně jde o banální věc, ale existují tři způsoby, jak to udělat.

  1. Udělat export celého runbooku a pak provést jeho import. Tím získáme kopii. To funguje perfektně vždy.
  2. Označit myší aktivity uvnitř runbooku a přes klasický copy/paste přenést do druhého runbooku.
  3. Použít Select/Copy/Paste z menu Runbook Designer konzole.

Možnost 2 a 3 má dost rozdílný vliv na výsledek 🙂

Nejdřív tedy bod 2 aneb klasika copy/paste.

image

A jak vypadá výsledek po vložení do nového runbooku?

image

No tak to je dost peklo 🙁

Jak to tedy zkopírovat tak, aby byl ponechán layout? Použít volby z menu. Tady je postup:

1. Označit zdrojový runbook. Celý runbook a ne klikat do jeho obsahu!

 image

2. V menu zvolit Edit – Select All

image

3. V menu zvolit Edit – Copy

image

4. Označit koncový runbook. Opět celý runbook a ne klikat do jeho obsahu!

5. V menu zvolit Edit – Paste

image

Tenhle postup funguje dle očekávání. A to se vyplatí :)))


windows cannot find the microsoft software license terms

Tak na tuhle chybovku můžete narazit v mnoha případech, teď se jedná ale o situaci, kdy instalujete OS do virtuálky.

os-install-error-ram-less-than-768mb

První co by vás asi napadlo je, že máte poškozené médium nebo ISO soubor. Problém je ale jinde a to v množství operační paměti (v tomto případě tedy virtuální). Pro instalaci Windows Server 2012 R2 obecně platí, že je potřeba 512MB RAM. Moje VM ale měla 512MB RAM a stejně setup hlásil tuto chybovku. Ono to totiž není tak jednoduché. Když instalujete OS do VM, tak jsou nároky o něco vyšší. Když si přečtete oficiální dokumentaci zde, tak se všimněte důležitého textu v rámečku:

os-install-virtual-memory-issue

V 99% procentech případů jsem prostě zvýšil virtuální RAM na 768MB a instalace prošla bez problémů – viz tedy řešení zmíněné v prvním bullet pointu (ano píše se tam 800MB, ale z praxe mi stačilo 768MB :)).

Teď si možná říkáte – “Proč bych instaloval WS2012R2 jen s 512MB nebo s 768MB RAM? Vždyť pod 1,5GB RAM se to chová pekelně pomale.”. Ano při statické paměti tohle v mnoha případech dává smysl, ale berte v potaz Dynamic Memory na VM. Tam se typicky každý snaží do hodnoty Startup Memory nacpat čislo, které stačí pro boot OS (to se typicky odvíjí od paměti pro instalaci).

hyper-v-2012-r2-dynamic-memory

Tam tedy pozor na to, že ani tam nedávejte 512MB (narovinu – on ten WS2012R2 s 512MB nabootuje :)), ale aspoň 768MB. Tím pádem to tam v klidu nainstalujete a pak už si přes Integration Service – Dynamic Memory sáhne pro více paměti až bude VM potřebovat. Mimochodem, do Minimum RAM klidně můžete dát i méně než 512 MB 🙂

Aby to bylo kompletní, tak musím ještě dodat, že pokud vytváříte VM ze šablony (takže po startu tam projíždí jen sysprep), tak to v klidu najede i s 512MB samozřejmě.


Stránky:12345678...22